Asi po roce v mé současné práci jsem začal řešit způsob dopravy protože se mi nechtělo chodit pěšky. Jako prví mě jako každého druhého napadlo auto. Tento nápad jsem však následně zavrhl, protože do práce to mám něco málo přes 1 km (cca 30 min  chůze) a kupovat si jen kvůli tomuto auto, mi přišlo dost zbytečné. Takže jsem vytáhl kolo, dal ho do pucu a začal jezdit na kole. Zhruba po půl roce, co jsem vždycky dorazil udýchaný a zpocený (je to do kopce) jsem narazil na jednokolku Ryno. Pro ty co neví tak to je motorka s jedním kolem. U nás se dá koupit třeba pod názvem Toxozers od cca 30 tisíc. Tento nápad mi zrál v hlavě zhruba dalšího půl roku než jsem dospěl k názoru, že už je načase si jí pořídit. Nakonec se to ale všechno vyvinulo jinak a já skončil u Xima Lhotz IPS 191. Rozhodujícím faktorem byla lepší skladnost.

Přiznám se že jsem měl z jednokolek celkem strach a proto jsem radši zvolil model s širším kolem v naději lepší stability. Následovala koupě a po týdenním čekáním mi přišla.

Už od pohledu se mi celkem zalíbila svým tvarem a černo-červeným zbarvením. Tak trochu jsem čekal, že zvenku bude kryta nějakým plechem či něčím takovým, ale to bylo spíše zbožné přání než reálná možnost. Ve výsledku jsem spokojen s plastovým krytem, protože vypadá dost kvalitně a pevně (po pár pádech můžu říct, že je i dost odolný). Jediný kov, který jde zvenku vidět, je rám kola, pedály a úchyt. Okraje lemují na každé straně dva červené led pásky a „přední a zadní světlo“ je také řešeno červenými led diodami.

Svítivost těchto diod je nastavitelná v aplikaci, kterou lze stáhnout na stránkách výrobce. Tu ale nastává první zádrhel, který musím kolečku vytknout. Aplikace je totiž v současné době  k sehnání pouze na iOS. Ne že by na Android neexistovala, ale z nějakého důvodu se mi nedaří aplikaci na kolečko napojit (co jsem zjišťoval, není tento problém jen u mě, ale má ho více lidí). Aplikace toho umí samozřejmě více, ale protože jsem se nedokázal ke kolečku připojit, nemůžu hodnotit (možná příště).

Na to, že jsem na něčem podobném jel poprvé a naskočil jsem hned po rozbalení bez jakýchkoliv chráničů, se dá moje první zkušební jízda označit za velice úspěšnou. Nějaké ty pády samozřejmě byly, tomu se nikdo nevyhne. Chce to jen jezdit podél zdi nebo plotu, dle potřeby se přidržovat a za jedno odpoledne se to dá celkem obstojně zvládnout. Zatáčení a jízda z kopce jsou sice trošku problém, ale rovinky a stoupání jsou po jednom dni hračkou. Dokonce se mi podařilo spustit rychlostní alarm který je u nového kusu zhruba nějakých 15km\h (po ujetí 100 km se odemkne maximalka 30km\h a alarmy se posunou výš), což vzhledem k tomu, že to byla jedna z prvních jízd a skončila jen malou odřeninkou, byl úspěch. Pedály jsou příjemně tuhé, takže je malá pravděpodobnost, že vám kolečko „ujede pod nohama“. Jízda je v celku plynulá i na ne zrovna kvalitní vozovce a akcelerace probíhá dost pozvolna a pokud se do toho samozřejmě „pořádně neopřete“, nehrozí nepříjemné přistání na vozovce. Na pedálech se stojí pohodlně, nikde nic netlačí ani nijak nepřekáží a prostor na nohy je „obložen“ měkkým plastem, který napomáhá k příjemné jízdě. Samozřejmě, že pro někoho kdo na to není navyklý, může být delší jízda nepohodlná, ale to je jen věc zvyku a věřím že časem to ani nepoznáte.

Autor: Honza Vrba, prvomajitel stroje XIMA LHOTZ 191