Základy legislativy pro jednokolky v ČR

Jelikož jsou elektrické samovyvažovací jednokoly (SBU – Self-Balancing Unicycle nebo EUC – Electric UniCycle) relativně nový fenomén, legislativa byla nějakou dobu ve zpoždění. Nyní je problematika SBU již zakotvena v Zákonu o provozu na pozemích komunikacích (Zákon č. 361/2000 Sb.). Podotýkám, že nemám žádné právnické vzdělání (vyjma dvou neúspěšných přijímaček na PF UK :-), takže interpretace znění zákona jsou čistě mé vlastní a neručím za jejich případné převzetí či použití.

V prvé řadě je SBU definován v §2, odst nn) osobní technický prostředek je osobní přepravník se samovyvažovacím zařízením, nebo obdobné zařízení. Již zde se můžeme pozastavit nad touto definicí. Co je to samovyvažovací zařízení? Co je to „samo“? Znamená to snad motor, elektromotor nebo nějaký úplně jiný mechanismus? Musí být součástí gyroskop, nebo se úhel náklonu může měřit jiným způsobem (např. laser, ultrazvuk apod)? Případně jak je bráno vyvažování dané samotnou konstrukcí? Narážím např. na běžné jízdní kolo – zde je předo-zadní stabilita udržována dvojící kol, tedy konstrukčně. Boční stabilita je pak dána až pohybem (stání na kole je dost obtížné…). Jedná se v tomto případě o samovyvažovací zařízení? A když to vztáhneme na SBU – zde je předo-zadní stabilita udržována pomocí elektromotoru, úhel náklonu je měřen pomocí gyroskopu. Nicméně boční stabilita zde, na rozdíl od např. segway (dvojice kol), není zajištěna elektronicky nebo konstrukčně, ale je potřeba, aby se jezdec pohyboval – tedy podobně jako na kole.  Korunu této definici dává ovšem dává až konec věty – „obdobné zařízení“. Imho to značí určitou bezradnost zákonodárců – netuší, co může přijít a proto použijí v definici toto vágní slovní spojení. Nevím jak vy, ale já byl vždy ze školy zvyklý, že definice byly o tom jasně a jednoznačně definovat nově zaváděný pojem. Nějak si nedokážu představit, že by např. imaginární jednotka „i“ byla definována jako „i2 = −1 NEBO nějaké obdobné číslo„…

Pojem tedy máme definován, můžeme se tedy podívat, jak je dále používán v zákoně. Pokud byste postupovali logickým způsobem a chtěli si vyhledat výskyt řetězce „osobní technický prostředek“ v textu zákona, nenajdete žádný výskyt (kromě zmíněné definice). Jak to? Soudruzi při své bohulibé zodpovědné zákonodárné činnost, za kterou jistě dostávají pouhou almužnu, v textu dále totiž nepoužívají definovaný pojem, ale pojem „osobní přepravník“. Proč, to opravdu nevím…

Osobnímu přepravníku se věnuje celý §60a. Probereme si jednotlivé body:

(1) Na osobním přepravníku se samovyvažovacím zařízením nebo obdobném technickém zařízení (dále jen „osobní přepravník“) se lze na chodníku, stezce pro chodce, stezce pro chodce a cyklisty nebo na odděleném pruhu pro chodce na stezce pro chodce a cyklisty nebo na pěších a obytných zónách pohybovat nejvýše rychlostí srovnatelnou s rychlostí chůze. Pro přejíždění vozovky na osobním přepravníku se § 54 odst. 2 až 4 použijí obdobně. Je-li blíže než 50 m křižovatka s řízeným provozem nebo přechod pro chodce, smí osoba na osobním přepravníku přejíždět vozovku jen na těchto místech. Pro přejíždění železničního přejezdu na osobním přepravníku se § 55 použije obdobně.

Tedy z tohoto odstavce se dá vyvodit, že jezdec na SBU je brán jako chodec (pokud nepřekračuje rychlost chůze). Zmiňované §54 a $55 se vztahují pouze k přecházení vozovky a železnice, nic překvapivého.

(2) Pro užití jízdního pruhu vyhrazeného pro cyklisty, stezky pro cyklisty nebo odděleného pruhu pro cyklisty na stezce pro chodce a cyklisty osobou na osobním přepravníku se § 57 odst. 2, 3 a 8 a § 73 použijí obdobně.

Konkrétní znění § 57 odst. 2 zde uvedu, protože bude zajímavé v dalším kontextu:

(2) Na pozemní komunikaci se na jízdním kole jezdí při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici. Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka.

Zde vyplývá, že na vozovce je brán jezdec na SBU jako cyklista – tedy jezdí vpravo, na rozdíl od chodce, který chodí jednotlivě vlevo.

(3) Kde není chodník, stezka pro chodce, stezka pro chodce a cyklisty, jízdní pruh vyhrazený pro cyklisty nebo stezka pro cyklisty nebo kde je chodník neschůdný, smí se osoba na osobním přepravníku pohybovat po levé krajnici nebo co nejblíže při levém okraji vozovky. Osoby na osobním přepravníku se v takovém případě smí pohybovat jen jednotlivě za sebou; § 53 odst. 9 se použije obdobně.

Z tohoto odstavce zase plyne, že jezdec na SBU se má na vozovce pohybovat vlevo. Buď jsem slepý nebo nevidím, ale je to v přímém rozpodu s § 57 odst. 2 v předchozím odstavci. Takže zase nevím, jestli na silnici jezdit vpravo nebo vlevo…

(4) Osoba na osobním přepravníku nesmí na chodníku, stezce pro chodce, stezce pro chodce a cyklisty, jízdním pruhu vyhrazeném pro cyklisty nebo stezce pro cyklisty nebo na pěších a obytných zónách ohrozit chodce nebo cyklisty. Při přejíždění vozovky na osobním přepravníku se § 5 odst. 2 písm. f) až h) použijí obdobně.

Budiž, s tímto nejde nesouhlasit. Safety first.

(5) Obec může nařízením vymezit na svém území místa, kde je provozování osobního přepravníku na chodníku, stezce pro chodce, stezce pro chodce a cyklisty, na odděleném pruhu pro chodce na stezce pro chodce a cyklisty, na pěších a obytných zónách nebo vozovce zakázáno.

Obec může vymezit místa. V Praze městské části omezují celé své území. Ano, celé území obce je v podstatě taky místo, ale tak nějak mi ze znění toho zákona přijde, že toto nebyl záměr. Na zamyšlení je také, zda existují nějaká místa, na která obec zákaz vztáhnout nemůže, protože zde nejsou vyjmenována. Napadá vás nějaké? Mě např. parkoviště.

(6) V případě vymezení území místa, kde je provozování osobního přepravníku na chodníku, stezce pro chodce, stezce pro chodce a cyklisty, na odděleném pruhu pro chodce na stezce pro chodce a cyklisty, na pěších a obytných zónách nebo vozovce zakázáno, je obec povinna vyznačit území dopravní značkou.

Otázkou je, kde všude musí být značka umístěna. Má se jednat o svislé nebo vodorovné dopravní značení? V Praze je využito pouze svislé – toto ale nezaručuje 100% informovanost. Pokud se do zóny dostanu nějakým způsobem, díky kterému značku neuvidím, např. metrem, co z toho vyplývá?

(7) Zákaz provozování osobního přepravníku uložený nařízením obce se nevztahuje na Policii České republiky a obecní policii při plnění jejich povinností; osoba užívající osobní přepravník je však povinna neohrozit bezpečnost a plynulost na pozemních komunikacích.

Pochopitelně…

Dále je zmíněn osobní přepravník v §124, odst. 11), písm. c):

(11) Příkazem na místě může obecní policie projednat přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bodů 1, 3 až 6 a 8 až 10. Příkazem na místě může obecní policie dále projednat přestupek podle tohoto zákona spáchaný

c) porušením pravidel pro chůzi, jízdu na jízdním kole, jízdu nemotorových vozidel, jízdu na zvířatech, vedení a hnaní zvířat nebo užívání osobního přepravníku.

Zaujalo mě, že se zde píše o obecní policii. Znamená to, že státní za toto pokutovat nemohou nebo existuje někde nějaký nadřízený zákon, že státní může všechno co obecní? Setkal se vůbec někdo se státní?

Jinak body uvedených v  § 125c odst. 1 písm. f) bodů 1, 3 až 6 a 8 až 10 jednokolkaře v podstatě nemusí zajímat, protož bod c) říká obecně „porušením pravidel“. Co jsou pravidla není opět přesně definováno, ale předpokládám, že výklad by se přiklonil k dřívějším zmínkám týkajících se osobního přepravníku.

Z výše uvedeného pramení kacířská myšlenka – jak argumentovat, pokud vás Policie nebo Městská Policie zastaví v místě, kde je jízda na osobním přepravníku? Co třeba tento scénář (vymyšlený):

Strážník: Víte, že je zde zákaz jízdy segway?
Jednokolkař: Nevím, přijel jsem metrem, vystoupil na Můstku a žádnou značku jsem neviděl.
Strážník: Ale to není můj problém, zákaz segway tady platí. Podívejte se na značku za vámi (to by měl strážník opravdu štěstí…).
Jednokolkař: Ale toto není segway, nemá to žádné držátko jako na značce.
Strážník: Je to osobní přepravník.
Jednokolkař: Co to je osobní přepravník?
Strážník: Přepravník se samovyvažovacím zařízením nebo obdobné zařízení.
Jednokolkař: Ale toto není samovyvažovací zařízení, podívejte [držet kolečko na zemi a pustit – spadne na stranu]. Můžete si sám zkusit, že samo nevyvažuje, vyvažuji ho já jako jezdec.

Takže argumentaci můžeme shrnout do tří bodů:

  • značku jsem neviděl, přijel jsem metrem
  • na značce to vypadá jinak, já nemám držátko
  • není to samovyvažovací zařízení, protože samo nevyvažuje (zkuste si to, pane strážník)

Napadají vás další? Popište svoji konkrétní zkušenost, vaši argumentaci a reakci strážníka. Dotáhl to někdo z vás do správního řízení? Jaký byl postup?

One thought on “Základy legislativy pro jednokolky v ČR

  1. Mně přijde, že (2) mluví o jízdě po cyklostezce a vyhrazených jízdních pruzích, tam se má jezdit vpravo, zatímco (3) mluví o tom, jak to je jinde. Takže si nic nerozporuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *